Policejní historky Franty Flinty - Velmistr Reiki

12. března 2018 v 10:00 | František Flinta
Velmistr Reiki

Po ukončení kurzu na zbraň následovala roční škola, pod zkratkou ZOP, rozuměj základní, odborná příprava. Jak jsem již naznačil dříve, šlo o rok učení, střílení, nácviku modelových situací a spousty dalších věcí, ale o tom někdy později. Každopádně to byl rok, kdy rodina strádá, protože škola probíhá jen na několika málo místech v republice a tak to pro většinu studentů znamená dojíždění a ubytování na ubytovně.
Po této škole alespoň pro mě následovalo období, kdy jsem byl na oddělení hlídkové služby u Pavla Nováka. To ale nebyl můj cíl. Od začátku jsem chtěl dělat skutečnou policejní práci a tak jsem požádal o přeřazení na obvodní oddělení v Horní Dolní. Tam jsem nastoupil v roce 2008 a nakonec jsem tam zůstal dlouhých deset let.
Obvodní oddělení jsou troufám si tvrdit páteří policie. V drtivé většině případů totiž policisté těchto oddělení jako první řeší věci na místě a rozhodují o dalším postupu, zajištění stop, důkazů nebo osob a šetří drtivou většinu běžné trestné činnosti. Policisté jsou zde rozdělení většinou na okrskáře, jinak policisté s územní odpovědností a zpracovatele, kteří jsou o stupíneček výš.
Okrskář, kterým jsem se stal i já je takovým policejním dělníkem. Každý má přidělené své území, na kterém provádí šetření k přestupkům a trestným činům, které se zde stanou, je v kontaktu s místními obyvateli a samosprávou a mimo jiné provádí šetření a doručování na základě žádostí kriminální policie, soudů, exekutorů a různých dalších orgánů, které si jen dokážete představit.
To je velmi zjednodušený popis, ale zacházet do podrobností by asi nebylo zajímavé. Já jsem se stal tímto okrskářem a dostal jsem jako své území přiděleno několik obcí kolem Horní Dolní. Když mi vedoucí obvodního oddělení npor. Miroslav Král řekl, jaké území budu mít na starost, tak mi mezi řečí řekl, že původní okrskář Karel mi celé území předá.
Šel jsem tedy do kanceláře za Karlem, který odcházel do civilního sektoru a řekl jsem mu, že mám okrsek po něm. Karel se usmál, předal mi klíč od kanceláře, řekl čau a od té chvíle jsem ho už nikdy neviděl. Co všechno tedy patří do mého okrsku jsem zjišťoval během následujícího půl roku a dalších několik let jsem si zde získával různé potřebné kontakty.
V mém okrsku je mimo spousty dalších věcí, firem a krásné krajiny nachází i několik restaurací a ubytoven, přičemž jedna z restaurací, které místní říkají U Franty je hned vedle ubytovny, která patří k místní fabrice na zpracování papíru.
Na tom by asi nebylo nic divného, ale v této ubytovně bydlel pan Kovář, se kterým jsem se v průběhu let setkal několikrát a pokaždé za mírně řečeno zvláštních okolností.
Jedno z těchto setkání proběhlo v mojí kanceláři na oddělení, kam za mnou pan Kovář přišel a chtěl mluvit s policistou, který má na starost ubytovnu, ve které bydlí. Pan Kovář byl menší postavy s bříškem a s úpravou vlasů a vousů si skutečně nedělal velké starosti. Mohlo mu být kolem 50 let a když promluvil, tak měl znatelný slovenský přízvuk.
Řekl mi, že je velmist reiki. No upřímě o reiki jsem kdysi slyšel, ale hlubší znalosti mi scházely. Proto jsem se nijak nevyjadřoval a čekal, co bude dál. Pan Kovář pokračoval " pane Flinta víte, já jako velmistr reiki cítím a vnímám různé věci, které normální lidi vůbec nedokážou zaznamenat. Mám totiž silně vyvinuté smysly a intuici. To není žádná sranda víte? Mě totiž dokážou neuvěřitelně rušit i věci, které vy třeba vůbec neslyšíte, nebo necítíte. Já třeba vnímám i elektrické pole, které vydává rozsvícená žárovka".
Tiše jsem polknul, přikývnul a byl jsem skutečně zvědavý, co se z této situace vyklube. Pan Kovář pokračoval " Pane Flinta víte, já bydlím na ubytovně u fabriky a mám tam strašné problémy se sousedy. Oni vám mají v bytě takové strašně silné elektrické hodiny a o ty mi jde. Oni totiž ty hodiny mají neuvěřitelně silné elektromagnetické pole a ti sousedi mě díky tomu poli můžou číst myšlenky a snaží se mě tak ovládat".
Potlačil jsem škubání koutků a přemýšlel, jak situaci vyřešit. Tomu, co mi říkal očividně věřil a já jsem neměl to srdce mu říct, že můj názor na věc je velmi odlišný. Navíc jako policista ač se to zdá absurdním správně musím i takové oznámení přijmout, zadokumentovat a prověřit. Co kdyby to totiž skutečně byla pravda.
Pan Kovář si mezitím moje několikavteřinové mlčení, které jsem potřeboval k potlačení smíchu vyložil po svém a pokračoval.
" Pane Flinta já nejsem blázen. Oni to o mě říkají, ale to jenom proto, aby mě zlikvidovali. To je tam takové tajné společenství a oni jsou na mě všichni domluvení. Už mě dvakrát dostali do blázince, ale když jsem tam byl dva měsíce a nic mi nezjistili, tak mě vždycky pustili".
Najednou mi v hlavě bleskl nápad a se zcela vážným výrazem ve tváři jsem se pana Kováře zeptal, jestli o těch hodinách ví něco dalšího. Když mi zopakoval, že jsou to strašně silné elektrické hodiny, které kolem sebe šíří to nebezpečné elektromagnetické pole, tak jsem mu odpověděl, že celou věc samozřejmě můžu prověřit, ale potřebuji, aby někdo změřil to elektromagnetické pole a na to, že není policie vybavená. Pana Kováře jsem poslal na ČEZ, aby si o potřebné měření požádal tam a potom se vrátil s jeho výsledkem.
Co mu na ČEZu řekli to nevím a při dalších setkáních jsem se ho neptal, ale je fakt, že kvůli hodinám už nepřišel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama