Policejní historky Franty Flinty - Potlesk

26. března 2018 v 10:00 | František Flinta
Potlesk

Tak jako všude jinde, tak samozřejmě i u policie najdete řadu různých lidí, z nichž každý má své specifické povahové rysy a určité způsoby řešení různých situací. Dopracujete se tak časem k tomu, že s někým se vám slouží dobře s někým méně dobře a s někým vyloženě špatně.
Dá se říci, že jsem v průběhu let strávených v Horní Dolní měl více méně štěstí na kolegy, se kterými jsem brázdil zdejší ulice a honil všemožné lumpy. Jedním z těch kolegů, se kterým jsem sloužil vyloženě rád je Vilda. Byl asi tak ve stejném věku jako já a krom věku jsme měli i hodně podobné názory na spoustu věcí. Navíc se mi ve společné službě opakovaně potvrdilo, že Vilda je chlap, který vás nikdy nenechá v průšvihu. Na jednu směnu s ním ale asi nezapomenu nikdy, protože to, co jsme zažili se už asi nikdy nezopakuje.
Obecně platí, že policie není u veřejnosti příliš oblíbená. Z jedné strany je to dané tím, že se jedná o represivní složku státu, která hlídá dodržování zákonů a tak se příliš velká obliba očekávat nedá a na druhou stranu je to dáno i ne příliš kvalitní prací tiskových oddělení policie, která velmi málokdy dokážou prezentovat práci policie tak, aby bylo zřejmé, že naší prací není pouze vyplňování pokutových bloků.
Tím spíš je dnešní příběh výjimečný. Sloužil jsem s Vildou noční v Horní Dolní a až asi do 22 hodin se skoro nic nedělo. Provedli jsme pár kontrol řidičů, prověřili nějaké to oznámení a těšili se na přestávku a s ní spojený šálek teplé kávy a něco málo k zakousnutí. Jak už to ale při policejní práci bývá, tak náš záměr přerušila vysílačka v autě s tím, že v hospodě U Ťamana, což byl pouze místní název vyplývající z toho, že hospodu provozoval jeden z místních Vietnamců, je nějaký problém s telefonem, který prý hospodský sebral hostovi a nechce mu ho vrátit. Vzhledem k tomu, jak se Vietnamská komunita obyčejně chová nenápadně nám to přišlo hned z počátku divné a tak jsme vyrazili.
Když jsme dojeli k hospodě, tak jsme zjistili, že ta praská ve švech. Aby také ne, když byl pátek po výplatách sociálních dávek. Uvnitř hospody se na nás obrátil přiopilý mladík, kterému mohlo být maximálně tak 22 let. Byl hubený a hned od začátku velmi nepříjemný. Řekl nám, že mu vietnamec, který v hospodě obsluhuje sebral telefon a nechce mu ho vrátit.
Požádal jsem ho o občanský průkaz, který mi dal i když se mu moc nechtělo. No je to normální postup. Když něco řeším, tak musím vědět s kým, protože to potom musím zapsat. Při kontrole jsem zjistil, že občanský průkaz je už asi půl roku neplatný.
Potom jsme se obrátili na hospodského, který klidně seděl u stolu a měl před sebou položený nějaký notně opotřebovaný mobil odhadem v hodnotě do pětistovky. Ten nám bez problémů předložil průkaz cizince a řekl nám, že mladík zde seděl se slečnou, které objednával pití. Slečna potom odešla a mladík chtěl utéct bez placení a proto mu sebral mobil. Od dvou vedlejších stolů se ozvalo, že to tak opravdu bylo.
Mladík, který zatím nervózně pochodoval po hospodě sem a tam se začal rozčilovat, že ho okradl a on chce svůj telefon zpět. Já jsem se optal hospodského, kolik mu mladík na útratě dluží a vzhledem k tomu, že předtím hostil slečnu jsem čekal nějakou vysokou částku. Překvapením pro mě proto bylo, když mi hospodský řekl, že dluží asi 200,-Kč.
Mladík mezi tím samovolně zvyšoval své rozčilení, v čemž se podporoval samomluvou. Následně řekl památnou větu, která vedla ke konečnému velmi rychlému vyřešení situace. Obrátil se na Vildu, kterému řekl " já jsem vás zavolal, tak to kurva vyřešte". Poté se otočil zády a vykročil, Jenomže tu větu řekl Vildovi a to neměl dělat. Ještě než dokončil první krok, tak ho vilda chytil za ramena, otočil ho o 180 stupňů a strčil ho mým směrem. Ani nevím, jak se mi to tak rychle povedlo, ale mladíka jsem odchytil a elegantním obloukem jsem ho posadil ke stolu naproti hospodskému a v klidu jsem mu řekl, aby zaplatil a zmizel, nebo bude zle. Mladík beze slova vyndal peněženku, zaplatil útratu, hospodský k němu posunul telefon a věc byla vyřešena.
Potom se mladík zvedl a za našeho doprovodu opouštěl hospodu. Jak jsme tak pomalu procházeli mezi stoly směrem k východu, tak se v hospodě začalo ozývat tleskání, a za pár vteřin nám tleskala celá hospoda a to byl ten okamžik, který už těžko ve službě zažiji.
Ano, dalo by se namítnout, že podle zákona to nebylo v pořádku, správný postup by byl jiný, ale nikam by nevedl. Jak se mi později potvrdilo, tak mnohdy je přínosnější zvolit takové řešení, které není tak úplně podle zákona, ale přesto se potom můžete zpříma podívat do očí všem zúčastněným, protože víte, že z morálního hlediska jste chybu neudělali. Bohužel takovým postupem policista riskuje mnoho problémů, kázeňským řízením počínaje a trestním stíháním konče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama