Policejní historky Franty Flinty - Lesní muž

19. března 2018 v 10:00 | František Flinta
Lesní muž

Jak už to tak bývá, tak každé místo, každý kraj či město mívají své legendy, tajemství a téměř neuvěřitelné příběhy, které se táhnou v průběhu let. Některé jsou zcela vymyšlené, nebo se z nich možná jenom vytratil jejich původní, reálný základ v důsledku neustálého vyprávění, při kterém si každý vypravěč něco ubral, nebo naopak přidal a některé jsou naopak pravdivé, ačkoli tak na posluchače nemusí působit.
Jednu takovou legendu jsem podědil společně se služebním okrskem i já. Jak jsem již zmiňoval v předchozí kapitole, tak svůj okrsek jsem začal poznávat tak nějak bez prvotních informací. Neznal jsem ani území mi svěřené, ani kontakty na potřebné lidi, ani místní poměry, podivíny, obecní zastupitele atd. Poznávání toho krásného kraje pro mě ale nebylo nic nepříjemného. Naopak, byla to velká zábava. Pokaždé, když byl čas, tak jsem podle mapy vybral nějaké místo, sedl jsem do služebního auta a jel jsem zkoumat.
Ve své péči jsem měl několik vesniček v okolí Horní Dolní, která se nachází na úpatí jednoho z našich pohoří. Jde o poměrně rozsáhlou oblast, kterou tvoří z velké části lesy, které se táhnou po okolních kopcích a obklopují v podstatě všechny obce. Vznikají tak zde poměrně rozsáhlá zalesněná území protkaná různými polními či lesními cestami, které jsou některé sjízdné autem a na jiné se musíte vydat pěšky. V každém případě je zde krásně a to vlastně v jakoukoli roční dobu. Každá z nich má své specifické kouzlo a potěší člověka něčím jiným.
Mojí legendou se stal Milan Pánek, kterému místní neřeknou jinak, než lesní muž. Můj první kontakt s ním, nebo spíše s jeho příběhem se odehrál při jednom z mých poznávání kraje. Jel jsem do jedné z krajních obcí okrsku, ve které končila silnice a nedalo se odtamtud jet nikam dál. Měl jsem v plánu navštívit chatovou osadu, která je v kopcích za obcí a vede k ní jenom lesní cesta. Chtěl jsem chaty zkontrolovat a případně získat kontakty na majitele, aby se jim v případě potřeby dalo zavolat, nebo je sehnat v místě bydliště.
Když jsem byl na cestě, tak mi vysílačkou zavolal dozorčí z našeho oddělení, že poblíž této vesničky došlo k vloupání do jedné z chat a mám tam tedy jet a udělat, co je na místě potřeba. To znamená jet na místo, zjistit od majitele chaty co se vlastně stalo, případně zavolat kriminalistického technika, aby zajistil stopy a potom jet na oddělení a všechno to sepsat. Zní to poměrně jednoduše a složité to vlastně není, ale je s tím spojeno spousta administrativy, která se postupem času stále více komplikuje. Mám li celý postup zmapovat, tak na místě stráví policista minimálně hodinu až dvě podle toho, jak rychle přijede kriminalistický technik, který je většinou jeden na okrese pro všechny oddělení a může se tak jednoduše stát, že je zrovna na jiném případu. S technikem policista udělá ohledání místa činu, při kterém se buďto najdou, nebo nenajdou kriminalistické stopy. Nevěřte zahraničním seriálům, kde zjistí otisky prstů i z tisíc let staré mumie, kterou někdo vykoupal v kyselině. Tak to prostě nefunguje, ale o tom možná někdy později.
Potom jede policista na oddělení, kde založí celý spis v elektronickém systému, což obnáší vložení adresy podle mapových podkladů, které fungují podle vlastní nálady a někdy je s nimi velmi těžká domluva. Dále vložení všech osob včetně osobních údajů a kontaktů, vložení všech odcizených, nebo poškozených věcí včetně výrobních čísel mají li je a v neposlední řadě je třeba dát dohromady nějaký základní velmi stručný popis věci. Málem bych opomněl vložení kriminalistických stop, pokud na místě byly zajištěny.
Potom policista musí sepsat záznam o ohledání místa činu, kde velmi podrobně a přesně musí popsat celé místo činu včetně rozměrů místností, dveří teploty atd. Do tohoto záznamu napíše kde byly zajištěny jaké stopy. Někdy je tento záznam velmi krátký, ale jindy může zabrat několik i stran.
Když udělá tyto základní věci, tak musí vyslechnout poškozeného, nebo oznamovatele, což není samo sebou. Před výslechem poškozeného ho musí nejprve pořádně poučit a protože náš právní systém je skutečně kouzelný, tak to obnáší poučení poškozeného v trestním řízení, poučení podle zákona o obětech trestných činů a v neposlední řadě poučení o mlčenlivosti. Dohromady je to cca 6 stran textu, které má poškozený právo si přečíst.
Po poučení konečně následuje vlastní výslech, ale ani to není jen tak. Nejdřív totiž musíte poškozeného poučit k prováděnému výslechu a vyslechnout na protokol o trestním oznámení a potom zcela nelogicky ještě jednou poučit a vyslechnout, ale tentokrát na úřední záznam o podání vysvětlení. Většina poškozených jenom nevěřícně kroutí hlavou.
Po ukončení výslechů následuje další práce v podobě sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, čímž se dostáváme k tomu, že pouhé založení jednoduchého spisu k šetření trestného činu zabere policistovi nejméně dvě až tři hodiny času a vyprodukuje při tom nejméně 10 papírů. Nutno podotknout, že ještě nic nezjistil.
Nyní se vrátíme k příběhu. Jel jsem tedy k vykradené chatě, kde na mě čekal pan Koudelka. Ukázal mi chatu, která byla v lese na břehu malého potůčku a do které mu někdo vlezl dírou ve dveřích, ve kterých rozbil jednu tabulku skla. Zavolal jsem tedy kriminalistického technika a protože byl na jiném případu, tak bylo jasné, že budeme čekat. Pan Koudelka byl příjemný šedesátník sportovní postavy s prošedivělými vlasy a v přátelském hovoru nám hodina čekání utekla jak nic.
Kriminalistický technik Černý, patřil k těm zkušeným. Byl to taky asi šedesátník menší štíhlé postavy a neodmyslitelně k němu patřila khaki vestička, bez které jsem ho snad nikdy neviděl. Práce na místě s ním vždycky probíhala bez problémů a pokud měl službu, tak člověk věděl, že nebude čekat déle, než je nezbytně nutné.
Když prijel na místo, tak se vyptal pana Koudelky na pár informací a šli jsme se podívat na chatu. Na otázku, co se ztratilo nám pan Koudelka řekl, že vlastně nic cenného. Zmizelo nějaké jídlo, hlavně konzervy a instanční polévky, nějaké baterie a staré přenosné rádio. Technik Černý hned řekl, že to vypadá na Milana Pánka a znalý věci se na mě obrátil. Asi očekával z mé strany potvrzení této informace, ale já na něho pouze nechápavě koukal, protože jsem neměl nejmenší tušení, kdo je sakra Milan Pánek a proč by tohle měla být zrovna jeho práce. V každém případě to bylo moje první setkání s místní legendou.
Když technikovi došlo, že jsem úplně mimo, tak začal vyprávět jeden z těch těžko uvěřitelných příběhů, o kterých jsem později zjistil, že je naprosto pravdivý.
Ty nevíš, kdo je Milan Pánek? Toho poznáš hned jak přijedeš na vloupačku. Dělá jenom chaty a vždycky si vybírá ty, který jsou v lese, nebo někde u lesa. On ty lesy tady v okolí zná líp něž kdokoli jinej. Strávil tady celý dětství a tak tu zná každém kámen. Ani myslivci si na něj nepřijdou. On ti je schopnej ležet někde v lese s dalekohledem a několik hodin sledovat okolí aby se ujistil, že tam nikdo není a potom se tam vloupá. On ale ty loupačky dělá jinak než ostatní. Jemu totiž nejde o to, aby něco vydělal, ale o to, aby přežil. On totiž žije tady v těch lesích, takže bere jídlo, občas nějaký alkohol, koření, baterie a oblečení. Navíc vždycky udělá co nejmenší škodu. Normální loupežník vykopne dveře, nebo vymlátí okno, kterým se mu tam dobře poleze a je mu jedno jakou škodu tím nadělá, ale Pánek, to je jinej kádr. On vybere nejmenší okénko, kterým je schopnej se protáhnout, a pokud to jde, tak ho ani nerozbije. Navíc ani neudělá nepořádek vevnitř, ale opravdu jenom sebere těch pár drobností co potřebuje a je pryč. On ti dokáže udělat chatu třeba v době, kdy majitelé odjedou jenom do vesnice nakoupit a jak je v lese, tak už ho nikdo nechytí. On je teď v pátrání, protože tady vykrádá ty chaty a dokonce na něj byly nějaký pátrací akce se psovody a vrtulníkem, ale jak říkám, toho v lese nikdo nechytí.
Později jsem si zjišťoval informace o Pánkovi a zjistil jsem, že všechno co mi Černý řekl je pravda. Od myslivců jsem slyšel, že ho občas někde zahlédnou, ale než se dostanou na místo, kde ho viděli, tak je pryč a jako by se po něm slehla zem. Nikdo neví kde a jak přespává a jak vlastně vypadá, protože poslední fotka, kterou jsem našel byla asi deset let stará.
V době, kdy jsem se o lesním muži dozvěděl jsem se zařekl, že udělám všechno proto, abych ho chytil. Na jednu stranu mě k tomu vedla touha chytit zloděje a na druhou stranu bych asi získal obrovské uznání za to, že se mi podařilo něco, co nezvládlo ani organizované komando se psy a vrtulníkem. V průběhu let jsem tedy po lesích v okrsku nachodil možná stovky kilometrů a vyšetřoval možná desítky vykradených chat o kterých si myslím, že je vykradl lesní muž. Nikdy jsem ho ale ani koutkem oka nezahlédl a nevydobyl si tak zasloužené uznání.
Asi po osmi letech práce v okrsku se ale stal malý zázrak. Kolegové ze sousedního okresu Pánka chytili přímo při vloupání do chaty a tak skončil v policejní cele. Vzhledem k tomu, že po něm bylo posledních asi deset let vyhlášeno pátrání, tak byl dotazován k řadě případů, ale ani k jednomu se nevyjádřil. Samozřejmě policie trvala na tom, aby ho soud umístil do vazby, protože nebylo možné ho tak dlouhou dobu chytit, úmyslně se vyhýbal trestnímu řízení a navíc se dopouštěl další trestné činnosti a s tímto návrhem na vazbu souhlasil i státní zástupce, který dal na soud návrh. Pro všechny policisty, kteří na všech těch případech vloupání pracovali ale bylo obrovským zklamáním, když soudce, který o umístění do vazby rozhodoval Pánka pustil na svobodu. Důvodem bylo to, že Pánek slíbil, že bude spolupracovat při vyšetřování, byť se dosud skrýval a ve všech případech odmítl vypovídat a navíc také slíbil, že si bude přebírat případné předvolání k výslechu nebo k soudu v místě bydliště. Pan soudce asi nepochopil, že místem trvalého bydliště lesního muže je obecní úřad a v jeho skutečném bydlišti ho už nikdo nikdy nenajde.
Zcela překvapivě se na mě za několik týdnů soud obrátil s žádostí o doručení předvolání na jméno Milan Pánek, protože jmenovanému není možné předvolání doručit poštou. Mě se zase zcela překvapivě toto předvolání nepodařilo doručit a tak je lesní muž opět v pátrání a pokud nezemřel, tak v něm bude na věky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fanoušek Fanoušek | Web | 19. března 2018 v 10:39 | Reagovat

Jednou by takový příběh mohl být teoreticky i na přední straně. Třeba. :) Policejní historky zní zajímavě! :) Fakt zajímavé! :)

Jinak tohle video  by Vás mohlo zajímat! :) - https://www.youtube.com/watch?v=ntKDHe3NA0M

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama