První den

13. února 2018 v 10:29 | Franta Flinta
Jmenuji se František Flinta, tedy alespoň zde, kde jsem se zcela drze a bez znalosti spisovatelského řemesla rozhodl přiblížit, jak funguje policie v ČR. Rozhodl jsem se tak po shlédnutí několika různých seriálů vysílaných na českých televizních kanálech, kde jsou neustále prezentovány naprosté nesmysly. Moje jméno, stejně tak jako jména ostatních osob a míst jsou smyšlená, I když základní popis charakterových vlastností, míst či událostí vychází z toho, co jsem během své služby u policie skutečně zažil.

První den
Je prvního. Konečně je prvního a já se těším jako malej kluk. Sice mi je dvaatřicet, ale nadšení je opravdu veliké. Dneska začíná něco nového, velkého a mám takovou nějakou sváteční náladu. S odstupem deseti let sice toto nadšení nechápu, ale tohoto prvního mi nic a nikdo nemůže pokazit. Je to jeden z těch dní, na které se dlouho těšíte a když to konečně přijde, tak tomu naopak nemůžete uvěřit. Až do dnešního rána jsem netrpělivě počítal každý zbývající den a konečně jsem se dočkal.
Proč se tak těším je jednoduché, nastupuji do nového zaměstnání, do kterého jsem se chtěl dostat už hodně, hodně dlouho a teď konečně mám tu šanci. Někdo se možná ušklíbne, ale ve svém počátečním nadšení, ve kterém se mísí nedočkavost s očekáváním jsem přesvědčený o tom, že můžu hodně dokázat. Kolem žaludku cítím jemné šimrání. Přesně takové šimrání, které mám pokaždé, když vím, že přijde něco velmi příjemného, nebo vzácného.
Pečlivě oholený a upravený jsem dorazil před velikou budovu s nápisem okresní ředitelství a nesměle jsem vstoupil do haly. Vrátnému, který byl zjevně celý nadšený z toho, kdo mu tam leze jsem řekl, že dnes nastupuji a mám se hlásit u pana Mrázka. Dobře živený padesátník za posuvným okénkem se ušklíbl a odvětil " myslíš u plukovníka Mrázka ne? Tak si sedni támhle na židli." Ukázal tučným krátkým prstíkem kdesi ke zdi, kde seděli další dva nešťastníci, které jsem si pamatoval z výběrového řízení. Hala byla prostorná a dobře osvětlená a já jsem si najednou po krátkém hovoru s vrátným už nepřipadal tolik slavnostně jako před snídaní.
Sedl jsem si na volnou židli a zjistil jsem, že si mě ti dva nešťastníci také pamatují a protože byli přibližně ve stejném věku jako já, tak jsme se bez větších okolků dali do řeči. Jeden z těch dvou se jmenoval Marek Hrabě a ten druhý Petr Bezděk. Později jsem se dozvěděl, že Marek dříve pracoval jako školitel pro nějakou softwarovou firmu a Petr jako mistr pro jednu místní firmu.
Po chvilce za námi přišel vyšší muž s pečlivě zastřiženým tmavým knírkem a tmavými vlasy v uniformě, dnes už vím, že je to podplukovník. Oslovil nás hlubokým hlasem a vyzval nás, aby jsme ho následovali. Šli jsme za ním chodbou tiše a oddaně jako ovce, zatímco on se nes jako páv. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že barva jeho vlasů není až tak přirozená, jak by se zdálo. Později jsem zjistil, že to byl zástupce okresního ředitele Mrázka Milan Mastný, kterému se mezi poddanými kvůli jeho pěstěnému knírku a přehnané péči o zevnějšek přezdívá německý pornoherec.
V nejvyšším patře budovy, kde přirozeně sedí největší šéf nás usadili v kanceláři sekretářky a nechali nás zase čekat. Po chvilce se vrátil Milan Mastný a poučil nás, jak se máme správně v souladu s vojenským vystupováním chovat. Naštěstí si tyhle opičárny pamatuji ještě z vojny, tak to pro mě nebylo nic nového. Konečně nás pozvali do kanceláře okresního ředitele plk. Judr. Miroslava Mrázka. Hned první den jsem si důkladně vštípil, jak je u policie důležité si správně zapamatovat hodnost a hlavně tituly svých nadřízených. Ego je holt Ego. Na okresním ředitelství v Horní Dolní je to v podstatě ta skoro nejdůležitější věc.
Kancelář byla prostorná a světlá a vůbec se nepodobala těm ostatním kancelářím, kterými jsem od té doby prošel. Uprostřed byl veliký hnědý stůl s několika židlemi a za stolem stál okresní ředitel, který nás přivítal. Pan ředitel byl velmi štíhlý a velmi vysoký a velmi mile leč krátce k nám pohovořil. Samožřejmě hlavně zdůraznil, že práce u policie není jenom tak. Je totiž nesmírně náročná a taky zajímavá, na policisty klade vysoké nároky a hlavně a to je důležité je posláním. V následujících deseti letech to byl poměrně často opakovaný argumet, kterým se dá odůvodnit téměř všechno. Není na benzín, neberte to tak, vaše práce je posláním a je třeba jí přinést nějaké oběti. Nemáte kvalitní oblečetní pro službu venku, vaše práce je posláním a jsme na vás hrdi, vy to zvládnete a různě podobně.
Pan ředitel také pohovořil o tom, že s ním můžeme počítat a můžeme se na něho kdykoli obrátit a potom se omluvil a s telefonem u ucha odešel. Později jsem zjistil, že chůze s telefonem u ucha je u něho asi nejčastější činnost. Za několik málo let se mu dokonce postupně podařilo úspěšně protelefonoval až do důchodu.
Po tomto nezbytném uvítání jsme byli předáni do pečlivé péče pana Macka, což je skaldník. U něho jsme nafasovali nezbytné propriety jako policejní opasek, pouta a spoustu dalších věci. Dodnes nechápu, kdo dokázal se zcela vážným záměrem vymyslet tak dokonalý opasek, který odmítlo používat 99% policistů. Což o to, řemen je to pořádný a věřím tomu, že v případě potřeby na něm odtáhnu kamion, ale je těžký, tvrdý a jeho přeska je na samostatnou kapitolu. Vzhledem k její konstrukci jsem nabyl určité podezření, že jí asi vymysleli v Rusku.
Po uložení věcí do skříní následovala prohlídka oddělení hlídkové služby, což byla vlastně jenom šatna a dvě kanceláře. V jedné seděla Mirka Jouzová, která měla na starosti administrativu a ve druhé šéf hlídkové služby npor. Bc. Pavel Novák. Pavel byl vyšší štíhlý čtyřicátník s prošedivělými vlasy a když si tak zpětně vzpomínám, tak jsem ho snad neviděl v jiném oblečení, než v tmavomodré služební kombinéze. Jeho kancelář byla oproti kanceláři ředitele Mrázka velmi malá. Tak malá, že když si z každé strany stolu uprostřed sedl jeden člověk, tak kolem nich už nemohl projít žádný další. Také nábytek byl zjevně zastaralý, šedivý a zaprášený. Kancelář byla prosáklá cigaretovým kouřem a vypadala prostě unaveně. Ostatně stejně, nebo možná ještě víc unavený se jevi Pavel Novák. Je zajímavé, že ho z jeho únavy dokázalo vždycky vytrhnout, když mohl mluvit o tom, co ve službě zažil, co všechno dělal a kde byl. Jako kdyby ho v těchto okamžicích nějaká síla přenesla na ta místa a v tu dobu na něm bylo vidět, že svojí práci měl kdysi taky rád. Najednou mu v očích byla vidět energie, kterou na první pohled neoplýval. Asi byla jenom schovaná za všemi těmi ostatními věcmi a jen občas jí člověk mohl zahlédnout. Několikrát jsem si mohl ověřit, že se objevila vždycky, když bylo potřeba řešit nějaký skutečně policejní problém. V tu chvíli se z toho unaveného muže stal naprostý profesionál, který dokázal vyřešit skoro všechno.
Právě u Pavla Nováka v kanceláři jsme strávili celý první den a ten byl velmi náročný. Měl totiž v kanceláři pod stolem dobře ukrytý popelník a kouřil jednu cigaretu za druhou. Jako pro nekuřáka pro mě doba do 15 hodin byla nekonečná. Na druhou stranu byl tím prvním člověkem, který se se mnou bavil zcela normálně a který mi dával první praktické rady pro službu I když skutečná služba mě ještě velmi dlouho míjela.
Ono totiž začít pracovat jako policista není úplně jenom tak. Ze všeho nejdřív se musíte přihlásit na nějakém tom ředitelství a to pouze v době, kdy se přijímají noví policisté, I když později se přijímání nových kolegů stalo dlouhodobým stavem. Potom následují fyzické testy, ze kterých se už hodně slevilo a I tak s nimi má spousta zájemců veliké problémy. Nemine vás samozřejmě pohovor s potenciálními nadřízenými, psychologické testování spojené s oblíbeným malováním obrázku, které trvá půl dne a pokud splníte všechny požadavky, tak se na personálním oddělení rozhodnou, jestli budete přijat. Taky budete ze strany policie důkladně prověřen, jestli nejste jak se odborně říká KZO, neboli kazeťák, což je kriminálně závadová osoba, nebo nedej bože extrémista.
Když projdete tímto sítem, tak vás čekají tři týdny školení v policejních kasárnách, kde vás naučí správně používat služební zbraň. Tímto školením je obohacen každý nový policista a to i v případě, že by byl olympijským vítězem ve střelbě, držitelem zbrojního průkazu, či přišel k policii třeba od armády nebo vězeňské služby.
Pokud si myslíte, že tím to končí, tak jse opět mýlíte, protože práce u policie je neustálým školením čehokoli a můžete se spolehnout, že na každou činnost vymyslel nějaký chytrý mozek z policejního prezidia takzvaný závazný pokyn, což ve finále znamená, že u policie není moc prostoru pro vlastní kreaativitu. Po střeleckém kurzu většinou strávíte několik týdnů, možná I nějaký ten měsíc ve službě se zkušenějšími kolegy, ale nemůžete nic dělat. Jenom s nimi chodíte nebo jezdíte a jste do počtu. Nemáte totiž policejní školu a tak vlastně nic neumíte.
Když se konečně dostanete do školy, tak se budete hodně učit. Hlavně všemožné zákony týkající se práce policie a trestního řízení. Samozřejmě musíte nastudovat dopravní předpisy, řešení přestupků a spoustu dalších věcí a dovedností. To všechno je samozřejmě důležité I když skutečná praxe je mírně odlišná od toho, co se budete učit. Policejní škola trvala dříve celý jeden rok. Podmínky pro práci se postupně pomaličku měnili. Nakonec jsou tak dobré, že k policii skoro nikdo nechce a tak se I z původního roku ve škole stal půlrok a z výběrového řízení se stalo náborové s krásnými letáky mladých, šťastných lidí v uniformách a nakonec zmizel I požadavek minimáního vzdělání, což dříve bylo maturitní vysvědčení. Dnes stačí výuční list.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zdenkafridrichova zdenkafridrichova | 13. února 2018 v 10:54 | Reagovat

Pěkné. Napište, prosím, další historky. Ráda si je přečtu.

2 Franta Flinta Franta Flinta | 13. února 2018 v 11:20 | Reagovat

[1]: Děkuji, pokračování plánuji minimálně každý týden.

3 Pepa Pepa | E-mail | 21. února 2018 v 21:02 | Reagovat

Super jen pokračuj.Už se těším na další příhody 😉 Jen nevím ,když budeš dávat příspěvky jednou týdně,jak se dobere ke konci tvé kariéry

4 Akire Akire | 26. února 2018 v 2:02 | Reagovat

Velice poutavé čtení! Jen tak dál:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama