Policejní historky Franty Flinty - Druhý den

19. února 2018 v 9:00 | Franta Flinta
Druhý den

Druhý den si vykračuji jako skutečný mazák vstříct novým dobrodružstvím. Přišel jsem společně s nováčky ze včerejška Markem a Petrem k vedoucímu hlídkové služby a tam jsme se dozvěděli, že pojedeme na krajské ředitelství, kde nás vyfotí do služebních průkazů a cestou zpět se zastavíme ve výstrojním skladu nafasovat uniformy.
Sice jsem nechápal, proč se jedeme fotit 120 km daleko, když by se nějaký šikovný fotograf našel určitě i v Horní Dolní, ale se zkušenostmi nabytými v rámci základní vojenské služby jsem se na nic neptal a nic jsem nekomentoval.
Na krajské ředitelství nás vezl personální pracovník, který s námi prošel celým výběrovým řízením a hned po prvních pár kilometrech jsem litoval, že nás neposlali vlakem. Až během této cesty jsem zjistil, kde všude se dá předjíždět a jak rychle může člověk v běžném provozu urazit vzdálenost 120 kilometrů.
Na krajském ředitelství jsem se utvrdil v pocitu, že tady bude řada věcí fungovat stejně, jako u armády. Focení proběhlo velmi rychle v pracovně kriminalistického technika, který je samozřejmě i v Horní Dolní, ale tenhle byl asi nějakej speciální, tak jsme za ním museli přijet. Fotografie toho našeho by asi nebyly dostatečně kvalitní. No s odstupem času bych spíše řekl, že nebyl řádně proškolen a tak by určitě fotografování policistů nezvládl. To je totiž naprosto něco jiného než fotit místo činu či zadržené zločince.
Po této překvapivě krátké návštěvě krajského ředitelství následovala další rychlostní zkouška služebního vozidla, které po krátké jízdě se škaredě páchnoucí spojkou a doutnajícím brzdovým obložením zastavilo před výstrojním skladem. Poté, kdy jsem potlačil nutkání zvracet jsem vystoupil a na gumových nohách jsem se vydal do útrob budovy, kde jsem po řádném vyzkoušení dostal skutečně velikou hromadu oblečení, bot a čepic. Jak jsem se později dozvěděl, tak taková čepice je ve službě skoro důležitější, než třeba služební zbraň. Takový policista bez čepice je totiž falešným policistou, jak jsem v následujících letech často slýchal od jednoho kapitána, který sice čepici nosil skutečně téměř pořád, ale baret si nasadil naprosto spolehlivě vždycky opačně, než všichni ostatní. Pro jeho menší vzrůst a povahové vlastnosti mu někteří za zády říkali Napoleon. Na druhou stranu se dá říct, že ten kapitán o kterém bude řeč později byl jedním z těch lepších, které jsem během služby potkal.
Když jsme k mému nemalému údivu zcela zdraví dorazili zpět do Horní Dolní, tak nás Pavel Novák poslal domů s tím, že se máme věnovat samostudiu předpisů, které nám připravil a druhý den máme přijí už v uniformě do služby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdenkafridrichova zdenkafridrichova | 21. února 2018 v 13:25 | Reagovat

Díky za druhou historku. Těším se na další.

2 Akire Akire | 26. února 2018 v 2:03 | Reagovat

Pokračování rozhodně nezklamalo:) už se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama